Hráz

Vznik písně: 1974
Hudba a text: Jan Nedvěd

1. StálD tam na stráni důmF#m, v něm židle a stůlHm,
   pár kůží a krbD, co dřevo z něj vonEmí.
   S jarA7em, když máj rozdá barvy svý,
   tu sosna krásná nad chajdou se sklonDí
   A7a říčDka, když stříbrným hávF#mem se přikryje s ránHmem,
   svý Ahoj jí dášD a pak je tu denH.
   ZazGní údolím kytara tvá,
   ta písHmeň ráno uvítá,
   svět s nímA7, svět s nímD.   A7

2. Touláš se po lese, touláš a jenom tak bloumáš
   a koruny stromů tě uvítaj rosou.
   Víš, že času je dost, to znáš,
   a možná potkáš někde dívku bosou.
   Po slůvkách, který se říkaj,
   po dnech něžných stisků
   vás vítá chajda a zas je tu den.
   Zazní údolím kytara tvá,
   ta píseň ráno uvítá,
   svět s ním, svět s ním.

3. Však náhle volání táhlé ti přeruší snění
   a oznámí všem: Je poslední den!
   Voda zaplaví údolí, sosnu, chajdu,
   pohled zabolí.
   Ta hráz je potřebná všem, však zabíjí den,
   co nosil tě v náručí romantickém.
   Zazní údolím bolest tvá,
   ta bolest ráno uvítá,
   svět s ním, svět s ním.