Vyznání a doznání

Moji milí,
možná jste si všimli. Úvodní stránka je jiná. Někomu (kdo sem chodí déle) se může zdát i povědomá. A najednou jsou písničky volně přístupné. Vypustila jsem je z klece, může je vidět každý a ne jenom ten, kdo má klíč.

Měla jsem myšlenku o zpoplatnění členské sekce. Ale něco se stalo, co změnilo můj záměr.

Sešla jsem se se svými syny. Mimo jiné mi prozradili úžasný prográmek, který umí cestovat časem. Jmenuje se WayBack Machine a archivuje weby, zachycuje v čase jejich momentální stav. Stačí vybrat rok na časové ose a konkrétní (vyznačený) den v kalendáři.
Najednou jsem znovu viděla svůj Zpěvníček, jaký byl v roce 2006, na úplném začátku, když se ještě jmenoval zpevnicek tečka unas tečka cé zet. Viděla jsem své pokusy s různými šablonami. Viděla jsem jeho proměny a vývoj. Pravda, nejsou vidět třeba obrázky (takže noty se nezobrazí) a nejde se moc proklikávat hluboko do podstránek, ale to, co jsem viděla mnou docela zamávalo.

Bylo to jako rekapitulace života. Jako když potkáte známého člověka, kterého jste dlouho neviděli a vlastně jste si byli jistí, že už ho nikdy neuvidíte. A najednou stojí před vámi, v celé své mladosti a čistotě, a vám se vybavují ty pocity, které jste měli, když jste s ním denně byli.

Přesně jsem v tu chvíli pochopila, proč jsem se Zpěvníčkem vlastně začala. Chtěla jsem, chtěla (jak zní podtext názvu), aby se písničky neztratily. Chtěla jsem dát lidem možnost připomenout si písničky z mládí, naučit nové, poznat, jak jsou mnohotvárné a krásné.

Tohle staronové poznání se mnou tak zacloumalo, věřte mi nebo ne, že jsem se i rozbrečela. Představte si tu trapnou scénu, kde stará bába sedí před monitorem, čumí na obrazovku, kde je nějaký pradávný web se spoustou chyb, a ona bulí jako když jí spadne hračka do kanálu. Ano, takový byl krásný a milý můj Zpěvníček. Tolik snahy v něm bylo. I tolik osobního vývoje, vždyť jsem se musela kvůli němu naučit html a CSS, dokonce i do php a java scriptu jsem zabrousila. To vše jenom kvůli Zpěvníčku, jenom proto, abych umožnila lidem používat tu krásu, kterou znám já, prožít ten pocit, když si člověk prostě zazpívá (text, melodie, emoce, ovládnutí hudebního nástroje).
A taky jsem si vybavila to čisté nadšení, se kterým Zpěvníček vznikal. Dělala jsem ho prostě ráda, byla jsem u toho šťastná. A povzbuzovala mě i křivka grafu návštěvnosti.

A kde jsem teď? Pod vnějším vlivem konzumní společnosti, kdy hlavní je výdělek, jsem se nechala strhnout byznysmany.
Co říkáte na větu: „Web, který nevydělává peníze, je zbytečný web!“
Dobře si pamatuji, jak mě tehdy tato věta pobouřila. Copak předané znalosti jsou zbytečné? Copak je zbytečné, když je lidem dobře? Jen tak, bez toho, aby museli zaplatit? A přesně tam jsem sklouzla. Málem jsem už dala to tlačítko, kterým se vstoupí do členské sekce za poplatek. Do členské sekce, kde jsou zamčené písničky.

Je to jako když se jdete do ZOO podívat za drahé peníze na vrabčáky, kteří stejně lítají volně venku všude kolem. Nejde je dát do klece a chtít za to peníze. Písničky jsou jako ti vrabčáčci – jsou tu, aby nás potěšily a udělaly svět hezčím.

Tak nějak jsem to cítila, snad proto jsem tak dlouho podvědomě odkládala placený vstup. Dlouho, snad dva roky. Možná anděl strážný způsobil, že nový notebook se zabudovanou kamerou a mikrofonem, na který jsem chtěla natočit „obchodní“ video, měl technický problém a video nešlo natočit a já to zase odložila.
Věřím tomu, že vše se děje ve správný čas a náhody neexistují.
A tak jsem otevřela klec. Nebude výdělek. Kochejte se písničkami všichni, kdo chcete. Nikdo nebude rukojmí vyděračského způsobu „Chceš písničku? Tak zaplať!“.

Tlačítko dám, ale bude jiného charakteru. I když mi to připadne tak trochu jako žebrání. Ale tohle tlačítko bude na způsob: „Líbí se ti, co dělám? Můžeš mi přispět.“ Víte, on provoz webu taky něco stojí, tak aby se alespoň něco vrátilo…

Členská sekce zůstane, ale budou tam jiné věci, nahlédnutí do zákulisí, dárky pro členy a tak. Uvidíme.
Teď jdu ale pokračovat v odemykání písniček, mám ještě hodně práce…

miroslavka.z
Jmenuji se Miroslava Zudová a jsem krotitelka písniček. Sbírám je, porovnávám, uspořádávám, oblékám do not a melodií, zkrátka mazlím se s nimi, abyste si je mohli zahrát a zazpívat.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.