Už jednou jsem sem psala, že jsem vzala lidovky na milost. Ale to jsem ještě netušila, že

je to velmi nesnadný úkol. Je jich tolik. A tolik verzí.

Původně jsem chtěla jen ukázat ty nejběžnější, profláklé, které jsou v kdejakém zpěvníku. Ale jenom v Já písničce 1 je jich přes 180. A lidovka, to je takový hloupý formát, který má třeba jen 4 řádky často slaboduchého textu… a nic. No, stojí za to zakládat webovou stránku kvůli čtyřem řádkům a obehrané notoricky známé melodii? Jen to zabere přidělené webové místo.

Na pochybnosti jsem narazila u písničky Kolíbala bába čerta. Se vší úctou k panu Jánskému (autoru Já písničky). Ale našla jsem další sloky (takže to nejsou jen ty čtyři řádky). A co je horší, našla jsem k této písničce i úplně jinou melodii. Podle mne hodnověrnější. nemůžu ani popsat své zděšení, tu nejistotu. A tak jsem pátrala… do hloubky.

Ó, Pane, narazila jsem na stránky Etnologického ústavu akademie věd ČR. A vykoukl na mě sken starobylé zažloutlé stránky s písničkou s názvem „Čertova máti“. Ano, je to „Kolíbala bába čerta“, ale ta PŮVODNÍ!. Tak jsem pátrala po prameni a ona to byla stránka ze sborníku „Prostonárodní české písně a říkadla“, sebral a vydal Karel Jaromír Erben v roce 1862. Chápete? V roce 1862! Tahle verze je určitě původnější než ta z Já písničky.

Sakra, proč já všechno dělám tak důkladně? Našla jsem tuhle sbírku přepsanou a normálně dostupnou v elektronické podobě v Městské knihovně v Praze a jelikož jsem členem, bez problému jsem si ji mohla stáhnout v *.pdf a pro jistotu i v *.txt (abych nemusela texty opisovat, ale i kopírovat). Takže „Prostonárodní…“ mám při ruce.

Mimochodem, to pédéefko má 1.449 stran. STRAN, nikoli písniček! Na každé straně může být písniček několik. Pravda, je to zapleveleno i různými jenom říkadly a hříčkami pro dětičky (třeba „Vařila myšička kašičku“), ale jak jsem to procházela, člověk si rád zavzpomíná.

Jenomže mě zaujala i poznámka u každé písničky „nápěv č. něco něco“. Jak se dostanu k těm nápěvům? Ona totiž existovala ke sborníku i příloha. A hodný a trpělivý etnologický ústav ji naskenoval a zveřejnil. Jsem v rozkoši. Jsou tam nápěvy k jednotlivým písničkám, krásně naskenované z PŮVODNÍHO stavu. Miluju ty obrázky starodávných not na zažloutlém papíře. Jsou tam všechny. V úsporné kvalitě, ale čitelné.

Je jich 811.

A to se k jednomu nápěvu může vztahovat více písniček, různé verze textů.

Ne, nezměním své zaměření na lidovky, ale to vědomí, že bych mohla, kdybych chtěla…

Držte mi palce.