Dívka z Cheyenne

Hudba a text: František Skořepa
1996

Rec:
Byl už podzim. Všude, kam oko pohlédlo, zlátlo javorový listí a já se vracel sychravým ránem domů po pěti letech bojů pod vlajkou Spojených států, po pěti letech válek, hrůzy a vraždění. Hlavou se mi honily děsivý vzpomínky a já přemejšlel o tom, jestli na to všechno budu moct jednou zapomenout jestli mám právo se ještě někdy smát. Najednou jsem zjistil, že stojím. Stojím uprostřed vypálený indiánský vesnice a přede mnou v šatech posetejch ranami šavlí leželo malý, ještě ubrečený indiánský děvčátko. Poprvé v životě jsem měl slzy v očích. Poprvé v životě jsem se styděl za svou zem, za lidi kteří nosili její znak a mluvili její řečí. Ne kvůli tomu děvčátku, ale brečel jsem nad tím, nad čím vším musí vlát vlajka mý země, na který je i tvá krev, malý ubrečený děvčátko z kmene Cheyenne.

1. ČímA voněl dýmF#m v tvém týDpí, dívko z CheyenneA?
   Čí nůž zbarvil čerňD tvých copánkůE7?
   Tady konAčí sny, já vímF#m, z jara zvonDky vyklíčejA
   tam, kde brouzdal travou párD tvých opánkůE.
   BíDlý máš plédE7, motýl doA vlasů ti slétD.
   Co ti říctA, dívDko z CheyenneA?
   MášD v očích záštE, vždyť nosAím stejnej plášťD.
   OdpustíšA, Ddívko z CheyenneA?

2. Pláčem umazaná tvář a víčka zavřený
   a talisman, co poví, kudy jít.
   Že byl falešnej jen lhář, už víš a sevřený
   ústa šeptají, že dýl jsi chtěla žít,
   ze zvonků věnce plíst, znáš v horách každej list,
   poslouchej, dívko z Cheyenne.
   Krajem zní tamtamů chór, nebe obléklo si flór.
   Usínej, dívko z Cheyenne.

3. Až přijde někdo z vás tam do těch tichejch míst,
   kde šumí říčka plná kamení,
   tam, kde končí jezer hráz, uvidíš zvonky kvíst
   a ze dvou kůlů kříže znamení.
   Stůj, ona spí, jenom zlý o nás ví
   spoutaná dívka z Cheyenne.
   Dej jí můj vzkaz, bude se jí dýchat snáz,
   pozdravuj dívku z Cheyenne.

Pozdravuj dívku z Cheyenne.